Kolikrát denně se převlékají naši lakýrníci a proč? Vedoucí lakovny prozrazuje, jak to funguje v zákulisí

Dříve jsme komponenty našich žaluzií lakovali v jiných závodech, ale nebyli jsme s výsledky spokojeni. Proto jsme si v roce 2014 postavili vlastní práškovou lakovnu. Byl u toho i Karel Ustohal, dnešní šéf lakovny. Přečtěte si rozhovor ze zákulisí lakování žaluzií a zjistěte, jakými posunky se domlouvají lakýrníci, proč kvalitu nalakovaných komponentů kontrolují zejména ženy nebo kolikrát denně se lakýrníci převlékají.

Co bylo při rozjezdu lakovny v roce 2014 nejtěžší?

Překážek se zpočátku objevilo víc. Nejhorší byly nečistoty, které při spuštění linky padaly na lakovaný materiál a znehodnocovaly ho. Mohla za to konstrukce lakovací linky. Potřebovali jsme, aby se linka co nejrychleji zajela, všechny dílce a strojní součástky do sebe zapadly a neuvolňovaly se z nich kovové špony, nečistoty ani oleje. 

Takže jste mohli jen čekat?

Vůbec ne. Snažili jsme se všemi možnými způsoby nečistoty odstranit. Pořád dokola jsme dílce čistili a zabrušovali. To naštěstí zabralo.

V čem je lakování komponentů žaluzií specifické? 

Specifické je především to, že máme různé typy výrobků a každý má jiný tvar. Lakujeme velké plochy krycích plechů, úzké vodicí a spodní profily nebo držáky profilů se spoustou záhybů, kam se lakýrník barvou těžko dostává. A právě kvůli kombinaci těchto tří typů výrobků bylo náročné proces vyladit, aby vše fungovalo.

Práškem nalakujeme komponenty žaluzií už za 6 hodin

Proč jste zvolili lakování zrovna práškovou barvou?  

Díky ní se snáz dostaneme do záhybů i u složitých komponentů. Práškové lakování je navíc rychlý a ekologičtější způsob lakování. Oproti mokré technologii se při něm nepoužívají ředidla ani rozpouštědla, takže tolik neznečišťuje životní prostředí. A hlavně je to rychlé, výrobek zvládneme nalakovat už za 6 hodin. Mokré lakování trvá mnohem déle.

Odlišuje se nějak postup lakování v NEVĚ oproti jiným firmám? 

U nás všechno začíná už přípravou materiálu na lakování. To je část, na které si zakládáme. Když jsme začínali s lakováním, zjistili jsme, že spousta rýh a kazů materiálu je vidět až po nalakování. Proto povrch profilů předem kartáčujeme. Tím z nich odstraníme nečistoty, rýhy nebo záděry a povrch je po nalakování úplně hladký.  

Práškovému lakování se také říká komaxitování či suché lakování. V NEVĚ máme tuto technologii vyladěnou do posledního detailu.

Kvalitu nalakovaných dílů kontrolují zejména ženy

Jak to funguje přímo v lakovací kabině?

Komponenty žaluzií lakujeme speciální pistolí. V ní se prášková barva elektrostaticky nabije a díky tomu pak ulpí na materiálu. V kabině jsou vždy dva lakýrníci současně – stojí proti sobě a každý lakuje jednu stranu komponentu. Barvu nanáší velmi pomalu v pěti nebo šesti vrstvách, aby tam byla dostatečná tloušťka barvy, která materiál ochrání. Po celé ploše musí být navíc rovnoměrná.

Jak tloušťku barvy měříte?

Důležitá je zkušenost lakýrníků, kteří už ví, kolik barvy na materiál nanášet. Až je barva vypálená v peci a komponenty vychladnou, kontrolujeme vrstvu laku pomocí digitálního tloušťkoměru. A zaměřujeme se i na vizuální vzhled. Každý kus prohlédneme – díváme se do každého rožku i záhybu, jestli někde není nateklá příliš velká vrstva barvy, nebo jaký je stupeň lesku.

Neposoudí to každý člověk trochu jinak?

Určitě je to individuální záležitost, každý má jiné vnímání světla a barev. Proto na tyto pozice přijímáme ženy. Mají lepší barevný cit a vidění a jsou v tomto směru přísnější. Co bychom my muži normálně pustili k zákazníkovi, ženy odmítají. Standard kvality máme díky tomu nastavený hodně vysoko.

Pokud se stane, že některý díl není nalakovaný dokonale, k zákazníkovi se nedostane. Drobnější komponenty jako profily ve výrobě vyřadíme a uřízneme je znovu. Krycí plechy vybrousíme až na hliník a jdou znovu do lakovací kabiny.

Lakování je náročné na fyzičku i psychiku

Co je na práci lakýrníka nejtěžší?

Určitě to chce trpělivost a preciznost, lakýrník musí být pečlivý a nesmí nikam spěchat. Když přijmeme nového člověka, trvá třeba čtyři nebo pět měsíců, než se zaučí a sám lakuje. Je to práce náročná na fyzičku, ale i psychiku.

Čím to je?

Lakýrníci jsou zavření v lakovací kabině, kde je horko a hluk. Musí být naprosto soustředění a přitom mají na sobě kombinézu a celoobličejovou masku, přes kterou se těžko mluví. Aby se domluvili na lakování dalšího materiálu nebo výměnu barvy, dorozumívají se mezi sebou posunky. 

Máte nějaká smluvená gesta, která používáte?

Přímo tabulku gest nemáme, ale každá dvojice lakýrníků už má svou gestikulaci zavedenou. Třeba na sebe mrkají nebo kývou hlavou.

Lakovna funguje ve dvousměnném provozu, za 16 hodin denně nalakují lakýrníci až 60 šestimetrových závěsů s komponenty. Povídat si mohou jen v mezičase, když si sundají celoobličejové masky – při výměně barev nebo úklidu.

Aby lakování nebyl výbuch, uklízíme několikrát denně

Potřebují barvy nějakou speciální péči? 

Pro práškové barvy jsme vytvořili speciální sklad. Na barvy nesmí například svítit přímé slunce, takže tam nejsou okna. Potřebují také ideální teplotu i vlhkost, jinak by zvlhly a nešly by správně nanášet. Den před lakováním barvu přeneseme do lakovny, aby se aklimatizovala na tamní podmínky. 

Proč jsou úklid a čistota tak důležité?

Jedním z důvodů je barevná přesnost. Jestliže zbytky prášku neuklidíme, barvy se promísí. Ještě důležitější je ale bezpečnost. Kdyby se někde nahromadila prášková barva ve vrstvě vyšší než jeden milimetr, stačí, aby se trochu zvířila, a vybouchne. Proto nemůžeme dopustit, aby v lakovací kabině nebo v jejím okolí byly nánosy barvy.

Milimetr je dost málo, zažili jste už takový výbuch?

Naštěstí ne. V kabině je spousta bezpečnostních prvků, které takové situaci zamezují. Celý prostor lakovací kabiny je odsávaný pomocí cyklonů a filtrů, takže přebytečná prášková barva jde hned z kabiny pryč. Navíc jsou tam čidla, která detekují zážeh nebo tlak vzduchu, a případně by hned začala hasit.

Po skončení lakování mají lakýrníci vyčleněnou ještě hodinu na čištění kabiny a jejího okolí. Aby šla prášková barva z lakovací kabiny dobře dolů, jednou za dva měsíce se vnitřek kabiny pastuje speciálním přípravkem, který je antistatický a prášek odpuzuje.

Při přechodu na výrazně odlišné barvy se lakýrníci převlékají

Jak barvy během dne měníte?

Nejdřív důkladně odklidíme barvu, kterou jsme lakovali předtím: vyčistíme pistole i lakovací hadice, celý vnitřek lakovací kabiny i prostor zvnějšku. Vše se ofouká pomocí stlačeného vzduchu, vysaje nebo namokro setře. Pak do pistole nasajeme nový odstín. Kdybychom to neudělali, barvy by se promísily. Když se přechází na výrazně odlišnou barvu (třeba z černé na bílou), vymění si lakýrníci dokonce i lakovací kombinézu. 

A kolikrát denně se takto převlékají?

Většinou za směnu využijí dvě kombinézy, jednu na tmavé a jednu na světlé odstíny. Proto je důležité, abychom každý den správně naplánovali barevnou posloupnost lakování. Snažíme se vždy lakovat barvy podobných odstínů po sobě, říkáme tomu „grupování” – seskupíme zakázky tak, abychom barvy neměnili moc často. Takhle postupně přecházíme třeba od černé barvy až po bílou.

Za směnu vystřídají lakýrníci až 13 odstínů práškové barvy. Při každé výměně uklízí lakovací kabinu, prostor kolem kabiny nebo tlakem vzduchu ofouknou i sebe, aby se na lakovaný materiál nedostaly zbytky prášku z kombinéz.

V lakovně děláme exkurze jako na hradech

Navštěvují někdy zákazníci lakovnu?

Často sem jezdí naši partneři. Provázíme je pak po lakovně a připadáme si jako na hradě nebo na zámku. Většinou čekají typické prostředí lakovny, které znají z mokrého lakování – vlhkost a nečistotu. Diví se, že tu ani jedno nemáme.

Jak se lakovna proměnila od založení v roce 2014? 

Zaměřili jsme se na pracovní prostředí a namontovali do haly dodatečné odvětrávání horkého vzduchu. Zní to banálně, ale v hale je v létě třeba pětatřicet stupňů. Díky odvětrání jsme snížili teplotu o tři stupně a všichni pracovníci jsou za to vděční. Co se týče procesu lakování, tak jsme upravili vypalovací pec. Ta byla původně navržená pro dva závěsy, na kterých do ní vjížděly zavěšené komponenty. Vířením vzduchu v peci se ale barvy mezi díly mísily. Předělali jsme proto pec na jednozávěsovou. Navíc se tím zvýšil takt linky. Tím to ale určitě nekončí, pořád přemýšlíme, jak bychom lakovnu ještě zdokonalili.


Karel Ustohal se věnuje lakování už 16 let. Vystudoval Fakultu strojního inženýrství na VUT a pracoval ve velkokapacitní práškové lakovně v Brně. Do NEVY nastoupil v roce 2014, kde dodnes působí jako šéf lakovny a stará se o její provoz.


Autor

Marcela Nadymáčková

Marcela Nadymáčková má na starosti logistiku práškové lakovny. V NEVĚ je od roku 2014, zařizuje externí zakázky, přijímá objednávky a plánuje proces lakování. Při práci ještě studuje na Fakultě logistiky a krizového řízení na UTB ve Zlíně.

Zobrazit všechny články autora

Přihlaste se k newsletteru